Základní práva pacienta při hospitalizaci

O hospitalizaci bez souhlasu musí nemocnice informovat člověka, kterého si pacient určí, případně jeho jinou blízkou osobu. Pokud má člověk důvěrníka, nemocnice musí hospitalizaci pacienta oznámit také jeho důvěrníkovi.

Kdo je to důvěrník a jaké má pravomoci, se dozvíte zde.

Pokud neexistuje žádná osoba, kterou by bylo možné kontaktovat, musí nemocnice informovat Policii ČR.

Tato povinnost se vztahuje na nemocnici bez ohledu na přání pacienta. Pacient může rozhodnout o tom, že si nepřeje, aby byly jeho blízké osoby informovány o jeho zdravotním stavu, diagnóze či způsobu léčby. Pacient však nemocnici nemůže zakázat, aby informovala nejbližší osoby o tom, že byl hospitalizován.

Při přijetí k hospitalizaci či bezprostředně po něm musí být pacient informován o svých právech, například o právu zvolit si zástupce a důvěrníka či o právu požádat o nezávislý přezkum. Tyto informace může pacientovi podat lékař nebo jiný zaměstnanec nemocnice, například sociální pracovník.

Informace by měly být poskytnuty takovým způsobem, aby jim pacient porozuměl. Nemocnice pacientovi také může dát letáček s popisem jeho práv, poučení by však vždy mělo být podáno také ústně, aby se pacient mohl dále doptat, na co potřebuje.

Kromě nemocnice musí pacienta o jeho právech poučit i jeho zástupce (procesní opatrovník) a při zahájení řízení také soud.

Leták popisující základní práva pacienta najdete ke stažení zde.

Pacient má právo být zastoupen, plnou moc může udělit advokátovi či další fyzické osobě, případně mu zástupce určí soud.

Více o ustanovení zástupce v detenčním řízení se dozvíte zde. 

Kromě toho, že má pacient zástupce, si také může zvolit svého důvěrníka.

Kdo je důvěrník a jaké má pravomoci, se dozvíte zde. 

Důvěrník je osoba zvolená pacientem, jež mu pomáhá orientovat se v soudním řízení a chránit jeho práva při nedobrovolné hospitalizaci. Důvěrníkem může být kdokoliv, tedy rodinný příslušník či kamarád pacienta, nebo třeba sociální pracovník či zástupce neziskové organizace.

Určení důvěrníka je jednoduché, postačí, že pacient informuje nemocnici a soud o tom, že si přeje, aby daná osoba byla jeho důvěrníkem. Případně může zmocnění podepsané pacientem zaslat soudu a nemocnici sám důvěrník.

Formulář k určení důvěrníka najdete ke stažení zde.

Důvěrník může jménem pacienta uplatňovat jeho práva, například v řízení navrhovat provedení důkazů či podat odvolání. Pacient má právo se svým důvěrníkem jednat v soukromí.

Co znamená jednání v soukromí, se dozvíte zde.  

Důvěrník nemá automaticky právo na informace o zdravotním stavu pacienta ani nemůže nahlížet do jeho dokumentace. Pokud si však pacient přeje, může tato práva důvěrníkovi udělit. V takovém případě musí oznámit lékaři, že souhlasí s tím, aby byl důvěrník informován o jeho zdravotním stavu, případně že může také nahlížet do zdravotnické dokumentace a pořizovat z ní kopie. Tato informace může být i součástí souhlasu o určení důvěrníka. Lékař to zaznamená do zdravotnické dokumentace pacienta.

Pokud pacient projednává vlastní záležitosti se svým procesním opatrovníkem (advokátem) nebo důvěrníkem, má právo to činit v soukromí. Nemocnice pro toto jednání musí vyčlenit samostatnou místnost, v případě, že to není možné, musí zajistit, aby u jednání nebyl přítomen nikdo z personálu. V případě, že s těmito osobami pacient mluví po telefonu, by měl mít možnost telefonovat také v soukromí, bez přítomnosti dalších osob.

Pokud pacientovi nemocnice neumožní projednat jeho záležitosti v soukromí, může pacient podat stížnost.

Jak podat stížnost se dozvíte zde.

Nedobrovolně hospitalizovaný pacient má právo požádat nezávislého lékaře o přezkum svého zdravotního stavu, zdravotnické dokumentace a vyjádření ošetřujícího lékaře ohledně své schopnosti rozhodnout o léčbě. Tento lékař nesmí být zaměstnán v nemocnici, ve které je pacient hospitalizován, ani nesmí být jinak propojen s provozovatelem nemocnice.

Nemocnice pacientovi musí umožnit vyhledání nezávislého lékaře a tomuto lékaři musí umožnit přístup k pacientovi pro provedení přezkumu. V případě, že by to neumožnila, může pacient podat stížnost.

Jak podat stížnost se dozvíte zde.

Na druhou stranu není povinností nemocnice pacientovi nezávislého lékaře zajistit. Musí tak učinit sám pacient, jeho blízká osoba, případně jeho důvěrník.

Kdo je důvěrník, se dozvíte zde. 

Nezávislý přezkum zdravotního stavu a čas, který jím lékař stráví, nelze hradit ze zdravotního pojištění. Pacient si ho musí hradit z vlastních prostředků.

Pokud pacient uplatní právo na nezávislý přezkum předtím, než soud rozhodne v detenčním řízení, musí soud výsledek přezkumu zohlednit při rozhodování.

Jak probíhá detenční řízení, se dozvíte zde.

Každý nedobrovolně hospitalizovaný pacient či jeho důvěrník má právo podat návrh na propuštění, pokud se domnívá, že pominuly důvody pro hospitalizaci bez souhlasu.

Jaké jsou podmínky pro hospitalizaci bez souhlasu, se dozvíte zde. 

Návrh na propuštění se podává okresnímu soudu, který o hospitalizaci rozhodoval. V návrhu může pacient požádat o nové vyšetření a požádat, aby soud rozhodl o jeho propuštění.

Vzor návrhu na propuštění najdete zde.

Po doručení návrhu soud zahájí řízení. Do 2 měsíců od podání návrhu musí rozhodnout, zda bude pacient propuštěn, či nikoliv. Právo podávat návrh na propuštění není neomezené. Soud může rozhodnout, že neprojedná další návrhy téhož pacienta, pokud jeho předchozí návrhy zamítl a nelze očekávat, že se jeho zdravotní stav zlepší. V takovém případě bude o dalším držení pacienta rozhodovat ve lhůtě, kterou určil v rozhodnutí o přípustnosti dalšího držení pacienta.

Ohledně rozhodnutí o přípustnosti dalšího držení pacienta se dozvíte více zde.

K jakémukoliv zásahu do integrity, k léčbě či hospitalizaci je v zásadě vyžadován informovaný souhlas. Informovaný souhlas bývá někdy směšován s písemným potvrzením o informovaném souhlasu. Platný informovaný souhlas není dokument, je to proces, tedy rozhovor pacienta s ošetřujícím lékařem, který může být písemně potvrzen, pokud to vyžaduje zákon nebo zdravotnické zařízení. Písemná forma se vždy vyžaduje pouze u hospitalizace.

K tomu, aby byl souhlas platný, musí být:

• Informovaný: lékař musí pacienta informovat srozumitelným způsobem o jeho zdravotním stavu, navrhovaném léčebném postupu a jeho účincích včetně možných vedlejších účinků a také o alternativách léčby a následcích v případě jejího nepodstoupení. Pacient, případně jeho zákonný zástupce nebo opatrovník musí mít možnost klást lékaři doplňující dotazy.
• Svobodný: Pacient k udělení souhlasu nesmí být nucen silou, vyhrůžkami ani lstí či tím, že jsou mu za udělení souhlasu slíbeny nějaké výhody.

I člověk zbavený osobní svobody (nedobrovolně hospitalizovaný) má právo na to, aby byla nadále respektována jeho integrita, tedy aby byl léčen na základě svého svobodného a informovaného souhlasu. Rozhodnutím soudu o nedobrovolné hospitalizaci člověk automaticky neztrácí právo odmítnout konkrétní zákrok či léčbu. Výjimky z tohoto pravidla představují situace, kdy je možné pacienta léčit i bez souhlasu.

Kdy je možné pacienta hospitalizovat nebo léčit bez souhlasu, se dozvíte zde.

Pacient, který udělil informovaný souhlas s hospitalizací a/nebo léčbou, ho může také odvolat. Pokud se lékař domnívá, že by ukončení hospitalizace a/nebo léčby mohlo vážně poškodit zdraví pacienta nebo ohrozit jeho život, musí o tom pacienta informovat. Pacient potvrdí přijetí této informace písemným prohlášením (tzv. revers).

Pokud pacient odvolal souhlas s hospitalizací a/nebo léčbou, ale naplňuje podmínky pro hospitalizaci nebo léčbu bez souhlasu, může lékař rozhodnout o tom, že ho nepropustí. Tuto situaci musí nahlásit soudu, který zahájí detenční řízení.

Kdy je možné pacienta hospitalizovat či léčit bez souhlasu, se dozvíte zde.

Více informací o detenčním řízení najdete zde.

Každý pacient má právo na úctu a důstojné zacházení v průběhu celé hospitalizace. Personál nemocnice by k pacientovi měl přistupovat s respektem a tak, aby byla práva pacienta omezována co nejméně. Pacient má právo mít k dispozici vlastní oblečení a věci osobní potřeby a také místo, kam si je může bezpečně uložit. Má právo na soukromí, obzvlášť při spánku či provádění hygieny, či při kontaktu se svým zástupcem či opatrovníkem. Dále má právo na kontakt s vnějším světem, a to prostřednictvím telefonu, internetu, osobních návštěv, poštovních služeb či vycházek.

Nemocnice může přistoupit k omezení práv či soukromí pacienta pouze v individuálních a odůvodněných případech, pokud by jinak hrozila újma pacientovi či dalším osobám. Pokud tak učiní, musí personál nemocnice pacientovi vysvětlit, proč k omezení došlo.

Pokud nemocnice nepostupuje dle výše zmíněných pravidel, může pacient podat stížnost.

Jak podat stížnost se dozvíte zde. 

Pokud pacient není spokojen s tím, jak je s ním v nemocnici zacházeno, může podat stížnost. Každý poskytovatel zdravotních služeb (nemocnice) musí zajistit, aby pacienti věděli, že mohou stížnost podat a komu a jak ji podat. Stížnost může jménem pacienta podat také jeho důvěrník, zástupce, zmocněnec nebo blízká osoba, pokud pacient není schopen ji podat sám. Osoba, která podává stížnost, se nazývá stěžovatelem.

Možnost podat stížnost je základním právem pacienta. Za podání stížnosti nemocnice pacienta nesmí nijak potrestat ani mu přestat poskytovat služby.

Stížnost je nutné podat nejdřív samotnému poskytovateli, tedy řediteli nemocnice. Lze ji podat ústně, e-mailem, případně písemně běžnou poštou nebo do schránky, která je k tomu v nemocnici zvlášť určena. Stěžovatel může požadovat, aby byla stížnost projednána ústně. Ústní projednání stížnosti může být v mnoha ohledech efektivnější a méně konfliktní než vyřízení stížnosti pouze písemnou formou.

Poskytovatel zdravotních služeb stížnost musí vyřídit do 30 dnů od jejího obdržení. V odůvodněných případech může tuto lhůtu prodloužit o dalších 30 dnů. V průběhu šetření stížnosti i po něm může stěžovatel nahlížet do spisu, který si ohledně ní vede nemocnice, a pořizovat si z něj kopie.

Formulář stížnosti najdete zde.

Pokud stěžovatel nesouhlasí s vyřízením stížnosti poskytovatelem zdravotních služeb, může stížnost podat zřizovateli, tedy krajskému úřadu nebo Ministerstvu zdravotnictví. Informace o tom, kdo je zřizovatelem konkrétní nemocnice, lze většinou najít na jejích webových stránkách.